Kázání apoštolského nuncia v ČR mons. Giuseppe Leanzy

Slavnost Panny Marie, ochránkyně Kazatelského řádu, 8. května 2012 - kaple kláštera mnišek Kazatelského řádu v Lysolajích

Drahá matko představená, drahé sestry,

1.    Svátek Panny Marie, Ochránkyně Vašeho dominikánského společenství, nám nabízí vhodnou příležitost k tomu, abychom shromážděni kolem Pánova oltáře jemu vzdávali chválu, čest a slávu skrze slavení eucharistie, která je středem života církve i Vašeho řeholního společenství. Velmi mne těší, že dnes mohu být spolu s Vámi a sdílet tyto okamžiky radosti, víry a modlitby a připojit se k Vám ve vděčnosti Pánu za tolik jeho darů a požehnání, kterými jste byly zahrnuty i díky přímluvě blahoslavené Panny Marie. Ke každé z Vás zde přítomných se obracím se srdečným pozdravem, zvláště pak k sestře představené, a připojuji přání krásného svátku: blahoslavená Panna Maria, Vaše ochránkyně, ať je Vám nablízku a stále Vás provází  Rád Vám přináším také pozdrav jménem Svatého otce, papeže Benedikta XVI., a tlumočím Vám jeho vděčnost za horlivost i nasazení, se kterými sloužíte Pánu i svaté církvi. Petrův nástupce Vás povzbuzuje, abyste vytrvaly ve svém závazku křesťanské dokonalosti a věrnosti evangeliu, a nabízely tak církvi i společnosti příkladné a důstojné svědectví života.

2.    Boží slovo, kterému jsme před malou chvílí ve čteních dnešní mše svaté naslouchali, nám nabízí několik podnětů k zastavení a meditaci:

    Úryvek prvního čtení (Zjev 21,1-5a.6b-7) předkládá vidění, které měl apoštol Jan o svatém městě „novém Jeruzalémě“, které sestupuje z nebe, vystrojené jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. Je to vize obnoveného světa, „nových nebes a nové země“, ve kterém už nebude smrt ani zármutek, nářek ani bolest, protože definitivně zvítězí dobro nad zlem, nad chaosem a prázdnotou, které dosud zemi ovládaly. Kristus, který si mezi námi učinil příbytek, přemohl hřích a smrt, a je „Alfou i Omegou, principem a smyslem“ všeho. Z tohoto působivého obrazu vychází nová křesťanská naděje, která navzdory pronásledováním a životním zkouškám umí zachytit výzvu k síle a k důvěře při očekávání konečného setkání s Pánem.

Ve druhém čtení (Ef 1,3-6.16-19) svatý apoštol Pavel, když píše křesťanům do Efezu, připomíná, že Bůh zahrnul celé společenství svým požehnáním i laskavostí a v Kristu odpustil každý náš hřích a učinil nás „svatými a neposkvrněnými“, tedy schopnými milovat čistým srdcem, abychom „byli přijati za jeho děti“. Autor listu pak prosí, aby křesťané měli vždycky jasné oči, aby moudře chápali a zhodnocovali „poklad slávy“, který jim Kristus svěřil do rukou a který je základem naděje, kvůli které věříme, že on nás jednou postaví ve slávě vedle sebe.

Evangelní text (Lk 1,39-47) je pak vyprávěním o návštěvě Panny Marie u svaté Alžběty. Apoštolská exhortace papeže Pavla VI. Marialis Cultus přibližuje tuto scénu třemi výrazy: blahoslavená Panna Maria nese ve svém lůně syna a spěchá k Alžbětě, aby jí nabídla svou láskyplnou pomoc a zvěstovala milosrdenství Boha Spasitele. Maria pospíchá k příbuzné Alžbětě, pobízená závazkem lásky: prosté a velkorysé lásky bez předvádění se, která se opírá o hluboký akt víry. Křesťanská láska totiž má svůj jediný základ v Bohu, který sám je „láska“. Návštěva blahoslavené Panny u svaté Alžběty vychází také z potřeby Mariina lidského srdce sdílet se, otevřít vlastní nitro příbuzné, aby ji učinila spoluúčastnou tajemství, které v sobě nesla: onoho očekávání vlastního syna, Ježíše Krista.

    Svatý otec Benedikt XVI. když komentuje tento úryvek o navštívení, říká: „Jak nezachytit, že za setkáním mezi mladičkou Marií a už zralou Alžbětou je jako hlavní hrdina skrytý Ježíš? Maria ho nese ve svém lůně jako v posvátném svatostánku a nabízí jej jako největší dar Zachariášovi a jeho manželce Alžbětě a také dítěti, které se vyvíjí i v jejím lůně. „Hle,“ – říká jí matka Jana Křtitele – „jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně“ (Lk 1,44). Tam, kam přijde Maria, je přítomen Ježíš.

3.    Drahé sestry, evangelium o navštívení připomíná trvalou návštěvu Boha ve své církvi, aby z každého křesťana a z každého z nás učinil pro tento svět apoštola a nositele Krista. Jak Svatý otec vícekrát připomněl, dnes se křesťané setkávají s obtížemi, když mají žít svoji víru a vyznávat ji. Na rozsáhlých územích zeměkoule podstupuje víra riziko, že vyhasne jako plamen, který se už nemá čím živit. Stojíme před hlubokou krizí víry, před ztrátou náboženského cítění, které ale zároveň tvoří největší výzvu pro dnešní církev. Právě obnova víry a nové nasazení ke svědectví musí být pro celou církev na prvním místě. Při vědomí tohoto požadavku papež Benedikt XVI., při příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, vyhlásil Rok víry, který započne v letošním říjnu. Tato iniciativa je darem Božím a my všichni jsme zváni prožívat tento Rok víry jako příhodný čas pro vnitřní obnovu a k prohloubení zásadních hodnot našeho křesťanského života. Svatý otec pak zvlášť vybízí zasvěcené osoby, které přijaly povolání následovat Krista zblízka prostřednictvím profese evangelních rad, aby ještě více prohloubily svůj vztah s Bohem, a byly tak důvěryhodnými svědky pro církev i pro současný svět. S těmito myšlenkami a pocity vyprošuji každé z Vás na přímluvu blahoslavené Panny Marie, Vaší ochránkyně, Boží požehnání.

Amen.