Home

Klášter Mnišek Kazatelského Řádu (dominikánek)

v Praze - Lysolajích

English





Společný život


Jak říkají hned první odstavce naší řehole, shromáždily jsme se proto, abychom měly jednu duši a jedno srdce v Bohu. A skutečně - řeholní komunita se od ostatních společenství  liší tak, že  lidé se v ní sešli ne proto, že by si rozuměli, ale proto, že je zde shromáždil Bůh. Je postavena  na víře v Boha, který každého člena komunity osobně povolal.  To nám dává velkou naděje a důvěru , že Bůh přes všechny naše slabosti, nedokonalosti a občas i spory ví, proč nás shromáždil, a že nás dovede ke konečnému cíli.

Společný život není lehký, ale na druhé straně je velmi radostný. Vždyť v centru našeho společenství je Bůh, který nás všechny povolal. On je pojítkem všech našich vztahů, on je upevňuje a prohlubuje, to on nás učí toleranci a trpělivosti, milosrdenství a odpuštění, vzájemné důvěře, úctě a respektu.  Ale společný život znamená  i společné prožívání drobných  i větších  radostí i mnoha veselých a humorných situací, znamená vzájemnou podporu, pomoc a radu...

Srdcem domu, ve kterém společně bydlíme, je kaple. Společná modlitba je páteří našeho společného života., ona dává rytmus celému našemu dni a vnáší řád do všech ostatních činností jako jsou např. rozjímání, studium, práce, společné rozhovory, komunikace s ostatními lidmi i chvíle odpočinku.

Na chodu kláštera se podílejí všechny sestry, každá podle svých darů, schopností a momentálních potřeb komunity. Všechny střídáme ve vaření, uklízení a  žehlení a také mezi sebou máme rozděleny různé služby, např. péče o knihovnu, sakristii, liturgii, formaci novicek, o ekonomické záležitosti kláštera apod. V čele komunity stojí převorka, která není považována za duchovní vůdkyni komunity, nýbrž za “první mezi rovnými”, za sestru, která v daném období s láskou slouží svým sestrám tím, že řídí každodenní chod komunity. Převorka je volena na dobu tří let klášterní kapitulou (t.j. sbor všech sester komunity s doživotními sliby), která také rozhoduje demokratickým způsobem o všech důležitějších záležitostech kláštera.

Důležitým prvkem společného života je každovečerní posezení a popovídání, kterému říkáme “rekreace”. Při něm si sdělujeme, co je nového, kdo nás prosil o modlitbu, co nás toho kterého dne zaujalo nebo oslovilo,  společně se bavíme, smějeme a vyprávíme si vtipy. Je to doba uvolnění a osvěžení, doba radosti ze sesterského společenství. Je nám vítána i každá příležitost k oslavě. V den, kdy má některá ze sester svátek nebo narozeniny, bývají rekrace velice pestré. Nechybí pohoštění, dárky ani divadelní scénky, písně, tance...

Jak se píše v našich konstitucích, klášterní komunita je školou lásky, v níž je učitelem Kristus Pán za spolupráce všech sester. Jednomyslnost našeho života, zakořeněná v lásce Boží, má být příkladem všeobecného smíření v Kristu, které celý náš řád hlásá i slovem.